Mezinárodní normotvorba v 21. století: autonomie, či heteronomie?

Kniha analyzuje současnou mezinárodní normotvorbu v rámci OSN se zaměřením na vzájemnou roli Šestého výboru Valného shromáždění a Komise pro mezinárodní právo. Autor propojuje teoretický rámec s poznatky z praxe OSN a ukazuje, proč se dříve efektivní normotvorný proces zadrhl a jaké důsledky má současná stagnace pro dnešní mezinárodní právo, jeho další rozvoj a kodifikaci.

Pozornost je věnována příčinám a důsledkům zmenšující se role států v procesu progresivního rozvoje a kodifikace mezinárodního práva na straně jedné a tomu, jak svou roli na straně druhé posilují Komise pro mezinárodní právo a další orgány, jejichž přístup je kriticky zhodnocen.

Publikace je určena akademikům a studentům, členům diplomatické služby, právníkům mezinárodních organizací a všem, kteří chtějí porozumět tomu, kdo dnes fakticky tvoří mezinárodní právo – a zda mezinárodní právo zůstává autonomním právním systémem, nebo se postupně mění v systém heteronomní.